Vědci objevili zkamenělé pozůstatky největšího známého tučňáka na Zemi, který před více než 50 miliony let plaval v oceánech kolem dnešního Nového Zélandu.
Fosilie tohoto nově objeveného druhu, Kumimanu fordycei, byly nalezeny spolu s dalšími osmi exempláři v balvanech na pláži v Severním Otagu na Jižním ostrově Nového Zélandu. Pět zbývajících exemplářů patřilo jinému nově objevenému druhu, Petradyptes stonehousei, jeden patřil dalšímu známému tučňáku obrovskému, Kumimanu biceae, a dva byly neidentifikované. Kameny pocházely z doby před 59,5 až 55,5 miliony let.
Ve studii publikované 8. února v časopise Journal of Paleontology (otevře se v nové záložce) vědci odhadli hmotnost obou nově objevených druhů na základě velikosti a hustoty jejich kostí ve srovnání s kostmi moderních tučňáků. Tým zjistil, že P. stonehousei vážil přibližně 110 liber (50 kg), což je o něco více než hmotnost žijících tučňáků císařských (Aptenodytes forsteri). K. fordeycei by vážil více než třikrát tolik a jeho váha by se přehoupla přes neuvěřitelných 340 kilogramů. Pro srovnání, podle Healthline (otevře se v nové záložce) váží průměrný dvacetiletý muž v USA 198 liber (90 kg). (Bez téměř kompletní kostry nebyli vědci schopni odhadnout délku těla nového druhu).
"Podle našich analýz je K. fordycei největším v současnosti známým tučňákem," uvedl v e-mailu pro Live Science první autor studie Daniel Ksepka (otevře se v nové záložce) , paleontolog a kurátor Bruceova muzea v Greenwichi ve státě Connecticut.
Dosud byl největším tučňákem Palaeeudyptes klekowskii, který žil před 37 miliony let v Antarktidě, vážil 256 liber (116 kg) a byl vysoký asi 2 metry, což mu vyneslo přezdívku "tučňák kolos". Další největší tučňák, K. biceae, vážil asi 121 kg a jeho tělo měřilo asi 1,8 m.
Tyto dva nové druhy patřily pravděpodobně k prvním dávným tučňákům. Nový objev by mohl objasnit, jak se tato skupina v průběhu času vyvíjela.
Podle Ksepky měl nový druh "relativně primitivní kosti ploutví". "V mnoha ohledech se podobají ploutvím ptáků, kteří mohou létat vzduchem a zároveň se pohybovat pod vodou pomocí křídel, jako jsou například ary a puffini." (Ani jeden z nových druhů však létat neuměl.)
Tučňáci pravděpodobně ztratili schopnost létat a přešli na plavání asi před 60 miliony let, tedy nedlouho před tím, než se pravděpodobně objevil nový druh. U těchto raných tučňáků se tedy ještě nevyvinuly supervýkonné ploutve, které se vyskytují u mladších dávných tučňáků a jejich žijících příbuzných.
Obrovské rozměry K. fordycei ukazují, že gigantismus se u tučňáků vyvinul již na počátku jejich vývoje, uvedl Ksepka. "Ukazuje to, že výhody velkých rozměrů, jako je účinnější termoregulace a potápění, pravděpodobně vyvíjely na tučňáky velmi silný selekční tlak brzy poté, co ztratili let."
Vědci se domnívají, že jedinečné environmentální podmínky dávného Nového Zélandu hrály klíčovou roli při vzniku a úspěchu tučňáků obrovských.
"Nový Zéland je (a byl) skvělým místem pro život tučňáků," řekl Ksepka. "Pro mořské ptáky jsou zde dobrá krmná místa na moři a před příchodem člověka se na Novém Zélandu nevyskytovali žádní suchozemští savci kromě netopýrů, což umožňuje bezpečnější hnízdění."
Podle časopisu Australian Geographic (otevře se v nové záložce) obří tučňáci jako K. fordcyei zmizeli přibližně před 27 miliony let. Co bylo příčinou jejich vyhynutí, je stále "nevyřešenou otázkou", ale je pravděpodobné, že tyto obrovské ptáky nakonec vytlačili mořští savci podobné velikosti, uvedl Kspeka.
K. fordcyei je možná největším dosud známým tučňákem, ale je možné, že se na Novém Zélandu pohybovali ještě větší ptáci.
"Velikost K. fordcyei nemusí nutně znamenat, že neexistoval ještě větší druh, který teprve bude objeven," řekl Ksepka.
