Po ničivém zemětřesení, které v pondělí (6. února) postihlo Turecko a Sýrii, zahynulo více než 12 000 lidí a desetitisíce utrpěly zranění a zůstaly bez domova.
Zemětřesení o síle 7,8 stupně — způsobené zlomem mezi Anatolskou a Arabskou tektonickou deskou v délce 60 mil (100 km) — udeřilo v epicentru poblíž města Nurdağı v jižním Turecku v pondělí ve 4:15 místního času, vyvrátilo budovy a tisíce lidí zůstaly uvězněny pod troskami.
Během horečných pátracích a záchranných prací přispělo ke zkáze několik následných otřesů (včetně jednoho téměř stejně silného jako původní zemětřesení). Počet mrtvých již vzrostl a zemětřesení se tak stalo jedním z nejsmrtelnějších od zemětřesení v japonském Tóhoku v roce 2011, které vyvolalo vlnu tsunami, jež zabila téměř 20 000 lidí a vedla k jaderné katastrofě.
Podle dosavadních údajů o počtu obětí je zemětřesení v Nurdě třetím nejsmrtelnějším zemětřesením v Turecku za poslední století, překonalo ho pouze zemětřesení v Izmitu v roce 1999, při kterém zahynulo více než 17 000 lidí, a zemětřesení v Erzincanu v roce 1939, při kterém zahynulo téměř 33 000 lidí.
Proč ale mohou být zemětřesení v této oblasti tak smrtící? Odpověď částečně spočívá ve složité deskové tektonice, měkké půdě a nerovnoměrné konstrukci budov odolných proti zemětřesení.
Jihovýchodní Turecko a severozápadní Sýrie jsou náchylné k nebezpečné seismické aktivitě, protože leží na styku tří obrovských tektonických desek, africké, anatolské a arabské, jejichž kolize a střety způsobují zemětřesení.
Pondělní zemětřesení pravděpodobně vycházelo z Východoanatolského zlomu, kde se mohou třením k sobě přimknout části Arabské a Anatolské desky. Po mnoha desetiletích pomalého vzdalování v opačných směrech se mezi oběma deskami nahromadilo tolik napětí, že se jejich styčné body roztrhly při trhlině "strike slip" — desky se náhle a vodorovně přetrhly a uvolnily energii v podobě seismických vln.
Někteří vědci se domnívají, že napětí na zlomu mohlo narůstat po staletí.
"GPS ukazuje, že se bloky na východoanatolském zlomu vůči sobě pohybují o 15 milimetrů ročně. Tento pohyb roztahuje zemskou kůru napříč zlomem," napsala Judith Hubbardová (otevře se v nové záložce) , hostující docentka věd o Zemi a atmosféře na Cornellově univerzitě, na Twitteru (otevře se v nové záložce) . "Zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy škály může v průměru sklouznout o 5 metrů [16,4 stopy]. Takže dnešní zemětřesení dohání asi 300 let pomalého protahování."
Jakmile se zlom protrhl, katastrofální dopad zemětřesení byl umocněn několika faktory. Východoanatolský zlom se táhne pod hustě osídlenou oblastí a pondělní zemětřesení bylo mělké, v hloubce pouhých 11 mil (18 km) pod zemským povrchem. To znamenalo, že se energie seismických vln zemětřesení nestačila příliš rozptýlit, než začala otřásat lidskými domovy.
A jakmile se budovy otřásly, díky měkké sedimentární půdě v oblasti se otřásaly silněji a hrozilo jejich zřícení, než kdyby jejich základy spočívaly na skalním podloží. Podle USGS (otevře se v nové záložce) jsou půdy v Nurděğı dostatečně vlhké na to, aby došlo ke značnému zkapalnění — během prudkých otřesů se chovaly spíše jako kapalina než jako pevná látka.
Dalšími důvody, proč bylo zemětřesení tak smrtící, jsou celistvost budov a denní doba, kdy k zemětřesení došlo. Protože udeřilo v časných ranních hodinách, lidé většinou spali a měli jen málo příležitostí uniknout před hroutícími se budovami, z nichž mnohé nebyly dostatečně odolné proti zemětřesení.
"Je těžké sledovat, jak se tato tragédie vyvíjí, zejména proto, že už dlouho víme, že budovy v regionu nebyly navrženy tak, aby odolaly zemětřesení," uvedl ve svém prohlášení David Wald, vědec z americké geologické služby USGS (otevře se v nové záložce). "Zemětřesení této velikosti má potenciál způsobit škody kdekoli na světě, ale mnoho staveb v této oblasti je obzvláště zranitelných."
Po zemětřesení v Izmitu v roce 1999 byly zpřísněny stavební předpisy a moderní stavby v Turecku byly navrženy tak, aby byly odolné proti zemětřesení. Mnoho starších budov, v nichž často bydlí lidé žijící v chudších a hustěji obydlených čtvrtích, však bylo postaveno předtím, než tyto předpisy vstoupily v platnost, a zůstaly náchylné ke zřícení. Po zemětřesení se některé z těchto budov zřítily jako "palačinky", kdy se horní patra zřítila přímo na spodní patra, takže bylo téměř nemožné zachránit lidi, kteří byli uvnitř rozdrceni.
"Tato událost připomíná vysokou fyzickou zranitelnost regionu vůči zemětřesení. Blízkost Sýrie a Turecka ke konvergentní i striktní hranici znamená, že k zemětřesením bude docházet pravidelně, a tuto skutečnost je třeba začlenit do rámců řízení katastrof v obou zemích," uvedl v prohlášení Henry Bang (otevře se v nové záložce) , odborník na řízení katastrof z Bournemouthské univerzity ve Velké Británii. "Poučení z této zkušenosti by mělo být prioritou modernizovat stávající budovy v regionu tak, aby byly schopny odolat zemětřesení."
